V uplynulých týdnech se mezi kavárenskými stolky špitalo o otevření nové pobočky Narcoffee Roasters v samém centru Prahy, v Lazarské ulici. Narcoffe Roasters je původem rumunská pražírna, ale když už jsem minule navštívil ruský podnik Double B coffee & tea, proč se tentokrát nevydat za jinou kávovou exotikou.

Narcoffee Roasters už v Praze jednu kavárnu mají, najdete ji v nákupním centru na Chodově, ale v Lazarské ulici vše nasvědčovalo tomu, že se zde otevře kavárna i s pražírnou. Naznačovaly tomu cedule na dveřích ještě před otevřením kavárny, a také nekompromisně znějící motto podniku We’re not dealers. We’re roasters. Pravdivé je ale jen napůl, nebo spíše tak z jedné čtvrtiny.

V Narcoffee určitě vědí, že první dojem je důležitý, a tak neponechávají nic náhodě. Ať už jde o webové stránky, kde jejich prezentace patří k tuzemské špičce v oboru (celkový dojem kazí jen popis kávových směsí v rumunštině, v podniku už je ale vše česky), o sociální sítě nebo o interiér kavárny. Chodovský i novoměstský podnik sdílí stejné designové prvky a brand je na první pohled poznat. Stejně jako třeba u Starbucks, s nímž Narcoffee pojí více, než by se na první pohled zdálo.

Podobně jako jinde nejprve ochutnám ristretto ze směsi, kterou mi baristka doporučí. V tomto případě jde o směs House Blend s vyváženou kyselosladkou chutí a zvláštními těžko popsatelnými podtóny. Nejspíše spadají do čokoládovo-oříškové škály, ale možná je opravdu i trochu cítit bergamot, jak mě baristka po přečtení etikety upozorní.

Baristka odchází věnovat se i dalším hostům, a tak mám možnost věnovat se maličkostem kolem sebe. Že nadnárodní řetězec používá stejné hrnečky i kamenné talíře v rodné zemi i tady mě nepřekvapilo, ale že z Rumunska dováží třeba i cukr ano. Kavárny a lokální pražírny by podle mého názoru měly myslet a konat lokálně a dovážet tak běžnou surovinu, jako je cukr, přes půl Evropy mi přijde zbytečné. Ale v tom je právě zakopaný pes. Narcoffe jsou sice Roasters, ale zdaleka ne lokální.

„My tu žádnou kávu sami nepražíme, všechnu nám jí vozí z Rumunska,“ překvapuje mě baristka, když svedu řeč tímhle směrem. „Vlastně ani nemáme vliv na to, od jakých farmářů a kde firma zrna vykupuje. Ale prý se v tom opravdu vyznají a mají své tajné zdroje,“ snaží se zachránit situaci. O původu jednotlivých směsí mi ale moc nepoví a podrobnosti vyčítá z popisků na obalech, případně několika poznámek za barem.

Upraženou kávu tedy v pražských pobočkách Narcoffee jen melou. Směsi musí objednávat v dostatečném předstihu několika týdnů, ale jestli vám některá zachutná, je velká pravděpodobnost, že bude v nabídce stále. „Když něco máme teď, měli bychom to mít pořád. Speciální směsi budeme nabízet jenom někdy. Teď třeba máme támhle vlevo dole valentýnskou zamilovanou.“ Na konci května není valentýnská směs něčím, nad čím by mé srdce a chuťové pohárky zaplesaly, a tak jsem rád, že směs, kterou si odnesu domů, byla upražena před dvěma týdny. „Jo, ta zrovna dorazila,“ reaguje baristka pohotově.

Do Narcoffee v Lazarské ulici si prý zatím zákazníci prý cestu nenašli, bývá spíše prázdno. Obávám se však, že tomu tak i zůstane. Ceny patří k mírnému nadprůměru a kávu mají sice dobrou, ale ne až tolik, a nadto nejde o žádnou skutečnou pražírnu, jak se podnik snaží působit. Celkový dojem je, že jsem navštívil takový lépe vypadající Starbucks se všemi klady a zápory, který řetězce přinášejí. Jsem si jist, že káva v obou pražských (a případně i všech dalších) pobočkách bude vždy chutnat stejně. Ale je to na úkor osobitosti.