Některé potraviny se na lidský jídelníček dostaly tak nějak samozřejmě, jejich konzumace byla vždycky nasnadě. U jiných však zůstává rozum stát – od nezpracovaného přírodního stavu až na talíř, nebo v případě kávy do šálku, vede dlouhá cesta, má-li si jejich konzument odnést namísto břichabolu gastronomický požitek. A právě tak je tomu u kávy.
Nejstarší doložené případy konzumace kávy pochází z 15. století ze záznamů súfistických klášterů na území dnešního Jemenu. Zdejší mniši kávu prokazatelně užívali jako potravinu a v některých případech také jako lék. Avšak jak se do klášterů káva dostala, dodnes zůstává zahaleno tajemstvím.
Jednou z nejznámějších kávových legend je příběh pasáčka koz, jehož unavené stádo po spasení listů a plodů kávovníku zázračně ožilo. Pasáček nelenil, kávu sám okoštoval, a protože na vlastní kůži pocítil její blahodárné účinky, o svůj objev se podělil s ostatními, moudré mnichy nevyjímaje.
Tenhle romantický příběh však těžko může být pravdivý. Kávová zrna, která obsahují kofein, jsou totiž těžko stravitelná, a plody či listy žádné výrazné účinky na člověka ani vyšší savce nemají, kofeinu v nich zejména u nešlechtěných odrůd není mnoho. I přesto můžete v Jižní Americe ochutnat cáscaru, čaj z kávových plodů a lístků. V Bolívii, kde se tento nápoj těší asi největší oblibě, se cáscaře říká sultana. Nepije se ovšem pro povzbuzení, spíše pro chuť, která se od chuti běžné kávy výrazně liší.
Právě takový nápoj zřejmě lidé začali před mnoha stoletími konzumovat. Pravděpodobnější je ovšem druhá legenda, která objev kávy přisuzuje súfistickému mnichu Omarovi, který měl nápoj, zřejmě čaj či odvar z plodů, využívat jako léčivý lektvar. Jeho samotného údajně ke konzumaci plodů kávovníku dohnal hlad, když žil ve vyhnanství v jeskyni. Syrové plody mu příliš nechutnaly, a tak je zkoušel různě upravovat, až nakonec uvařením zrn získal chutný nápoj se zajímavými účinky. Právě díky objevu kávy se mu pak dostalo odpuštění a mohl se vrátit zpět do kláštera. Přestože je tento příběh prozaičtější než legenda o pasáčkovi, k pravdě má asi blíže.
Zrnka historie II – Evropě vstříc
2017